Buď fit

Svobodní v bolesti (2)

12.11.2008 l Jan Jílek

Druhá ukázka z nové knihy terapeuta Jana Jílka Svobodní v bolesti (stopař a průvodce pouští vztahů).

Knihu Svobodní v bolesti si můžete objednat ZDE

Kapitola druhá - Vykročení na poušť

Psal jsem předchozí úvahu se jménem „Svobodní v bolesti“ a uvědomil si jedno: přežít rozchod, přežít vlastní rozhodnutí o ukončení vztahu, který jsem prvotně dlouhodobě usiloval udržet, je skutečně enormně zátěžová situace . Dost dlouho má klientka (a nejen ona sama, ale i jiní lidé) věnuje své úsilí změně poměrů, aby nakonec zjistila, že nezměněné chování jejího partnera v ní vyvolává odpor vůči němu. Pak používá vět jako např.: „Už si neumím představit, že by se mě dotkl, dotkla.“ Z ničeho nic nastává čas někdy až zhnusení si toho druhého. Bohužel ale tím zhnusením nezaniká touha po odplatě. Ne vždy, ale skoro vždy v takovém případě následuje pokus o vyrovnání účtů, do něhož patří i zjištění si současné situace partnera a možné veřejné vypíchnutí jeho nedostatků. Velmi často to vede až k osobní inzultaci nového objektu zájmu odcházejícího partnera. Tím se stává zájem o současný život bývalého partnera rizikovým v mnoha směrech, které si pokusíme trochu pojmenovat a vyjmenovat. A zároveň si ukážeme, čím vším se podstatně déle udržujeme v oné nevýhodné situaci.

Jako daseinsanalytik bych řekl, že se zde jeví poměrně riskantní způsob života v mnoha směrech. Setrvání v takto nastavené situaci snižuje pracovní výkon, snižuje pozornost vůči svému okolí. Přestáváme se zajímat o věci, které jsou důležité pro naše fungování ve společnosti. Takto se chovající jedinci se vyznačují zanedbáváním svých dětí, příbuzných a známých či přátel a kolegů. Snižuje se naše vcítění a pochopení pro druhého člověka. Nastává období sebezkoumání, zpytování svědomí, vytváření si obrazu nepřítele o tom druhém, který opustil nás i vztah a hledá své štěstí jinde a s někým jiným. Jsme rozzlobeni na toho druhého, že nás podváděl svou zdánlivou ochotou vztah držet, a máme mu za zlé, že nevyvinul stejně tolik úsilí jako my.

Dost často se zlobíme sami na sebe, že jsme byli důvěřiví, naivní. Máme se za neschopné a naše bývalé protějšky nás dost často v tomto našem sebeobrazu rádi udržují, protože je to z hlediska jejich potřeb výhodné. Oni jsou ti správní, dobří, schopní a my jsme díky onomu chování, kdy se staráme víc o to, co o ni než my, v jejich očích ti směšní, neschopní, protivní, vlezlí. A z toho důvodu je pro ně výhodné nás opustit a nechat nás sobě samým i s naším trápením. A kolo obviňování a sebeobviňování se točí a točí. Uzavřeni v roztočeném kole, splývá nám svět venku do více či méně barevných šmouh . V roztočeném kole se vše jeví jinak.

Naše emoční hladina je rozbouřená, naše vidění světa černobílé. Konečně zažil jsem sám na sobě toto vše, co popisuji, několikrát. A nejsem jediný. Ještě vícekrát jsem o tom slyšel mluvit své klienty a klientky . Je to přirozené a bylo by divné, kdyby to bylo jinak . Rozdíl
bývá ve způsobu projevu. Od naprostého popírání až po dramaticky hysterické scény vedoucí k zesměšnění sebe sama v očích širokého okolí i před sebou samým. Chování popsané v předchozí kapitole vede k udržení vlastní úcty a mimo uvedeného v předchozí kapitole také k získání alespoň části ztracené rovnováhy.

Vzhledem k tomu, že se dlouhodobě specializuji na zvládání zátěžových situací, zdá se mi toto téma hodně důležitým . Nemyslím, že na ně poskytnu nějaký původní návrh na řešení a zvládnutí, spíš jen několik myšlenek, které možného adepta mohou nasměrovat k nalezení vlastní metody jak přežít aspoň relativně ve zdraví rozchod a dobu před rozvodem, jedná-li se o manželství. V případě jiného partnerství, kde není například společný majetek, je situace sice právně odlišná, ale emočně podobně vypjatá, klient přežije ve zdraví dobu po rozchodu, zvládne samotu a nalezne nástroje na využití svých možností, které poskytuje stav bez partnera, partnerky .

Dobu po rozchodu, kdy se rozejdou lidé nejen vnitřně, ale i vnějškově, lze vnímat jako pochod přes poušť . Mám tenhle termín rád. Pochod přes poušť je vždy velmi náročné období života. Samota, obtížnější životní podmínky, strach, nejistota. Většinou jako lidé jsme na poušti zdánlivě omezeni jak menším komfortem, tak i námahou, která tento pochod vyžaduje. V dalších kapitolách se pokusíme najít výhody a smysl onoho pochodu přes poušť .

Jenže: Omezení většinou nebývá stále stejně dramatické . I na poušti jsou úseky od sebe se lišící mírou obtížností . A i na poušti máme jistou míru svobody, zvolit trasu, směr a společníky, nebo samotu . To vše je v naší kompetenci . Nikoho jiného . Zrovna tak je v naší moci zvolit chování, které uplatňujeme ve svůj prospěch . Pokud nepátráme v životě partnera, který odešel nebo je na odchodu, nevyvíjíme činnost, která je nevýhodná . V momentě, kdy se vzdáme tohoto chování, neinvestujeme svoji energii do jeho změny, ale máme energii na své přežití . Na zvládnutí onoho rozbouřeného moře emocí, které je už tak samo o sobě zvlněné až až .

Tuhle strategii přežití, spojenou s taktikou mlčení jsem naposledy celkem úspěšně dodržel s Justýnou . I přesto, že z její strany byly dlouhodobě činěny přímé i nepřímé pokusy o to, abych byl informován o jejím životě, jejích cílech, nenechal jsem se zatáhnout do sebemenší diskuse na téma: „Současný život Justýny .“ Ignoroval jsem veškeré její
informace, ignoroval jsem pokusy o kontakt, a pokud jsem už vůbec reagoval, tak odmítavě .

Samozřejmě jsem o ní mluvil s jinými lidmi, probíral jsem svoje pocity k její osobě, své názory na ni, ale s ní mimo výjimečných případů nikdy . Kromě několika omezených pokusů o kontakt, který se omezil na debatu ohledně společné minulosti, nedošlo k debatě o současnosti . V žádném případě jsem nedal najevo, že mám zájem o jakoukoliv informaci z jejího života . Justýna se sice dost dlouho snažila, abych měl informace, ale nebyla schopna si ověřit, zda a jak se ke mně dostaly a jak na její pokusy reaguji . Zůstal jsem skrytý .

Díky tomuto chování jsem se od ní stále více a více odpoutával. Ono odpoutání mi poskytlo schopnost volit své cíle, své životní trasy a žít více podle svých představ, než kdybych vyvíjel jakoukoliv iniciativu k pátrání jejím směrem. Dále mi toto chování dávalo malou naději, že pokud by ona změnila svůj postoj a rozhodnutí navázat a pokračovat ve vztahu, není z mé strany překážka v mém chování vůči ní. K definitivnímu rozhodnutí, či spíš vyvanutí moji potřeby pokračovat ve vztahu, došlo z mé strany až později.

Od některých lidí jsem dostával a stále občas dostávám informace různého druhu, že Justýna mě stále považuje za člověka, který je schopný prospět jiným lidem a jako takového mě občas i doporučuje lidem v nouzi. Udělám odbočku.

Rád pracuji se svým osobním příběhem a svými zkušenostmi . Ne v tom směru, že říkám: dělejte to takhle, ale zažil jsem tohle, lidé i já jsme v těch situacích prožívali tohle, a tohle konání mi přinášelo úlevu a tohle mě deprimovalo . Hledejte tedy, jaké chování vás ničí a jaké chování vám alespoň trochu prospívá, uklidňuje, dává vám jistotu a šanci na třeba jen malý úspěch .

Moudrý člověk se někdy nevyhne cestě, kde třeba v jejím průběhu nastane bouřka. Tomu nelze zabránit. Stejně tak nelze zabránit tomu, aby nás partneři opouštěli. Moudrý člověk ale v takovém případě vyhledá úkryt a bezpečí, aby mohl po skončení kalamity pokračovat ve směru, který zvolil.

Ani já, ani Justýna asi už nebudeme mít potřebu nějakého kontaktu nebo shledávání. Přesto mé mlčení a nepátrání nastolilo situaci pro nějaké možné příležitostné setkání, kde si zřejmě lásku vyznávat nebudeme, ale můžeme se po ten určitý čas alespoň snášet. Schopnost snášení nic nemění na mém pohledu na Justýnu z hlediska minulosti. V tomhle směru nemám co měnit. Ke svému štěstí s ní nemusím žít, nemusím investovat svoje síly do nějaké své změny chování, aby ona byla se mnou spokojená. Nezabývám se jejími názory .

To, že o mě smýšlí, jak smýšlí, vyjadřuje její postoj, nikoliv mou hodnotu. Není pro mne důležité jestli něco změnila ve svém životě nebo ne. Neparticipuji na jejím životě. Neřeším její možné problémy, stejně jako s ní nesdílím její radosti. Skrz odstup a bolest z odstupu plynoucí jsem se nakonec osvobodil. Nejen v tomto případě, ale i v jiných.

Jan Jílek je psychoterapeut, který se specializuje na zvládání zátěžových situací (www.janjilek.cz).

Buď fit

Svobodní v bolesti (2)

Kapitola druhá - Vykročení na poušť

Diskuze

NEJČTENĚJŠÍ

BAZAR

Halenka

Z PORADNY

Poslední dotazy:

NOVINKY

PŘIPRAVUJEME