Buď fit

Zachránci a nezachránění (5)

19.06.2009 l Jan Jílek

Páté pokračování série článků psychoterapeuta Jana Jílka o spoluzávislosti.

Předchozí díly:
Záchránci a nezachránění (1)

Jan Jílek je psychoterapeut, který se specializuje na zvládání zátěžových situací. Pracuje s lidmi závislými na alkoholu, drogách a hazadní hře, věnuje se mezilidským vztahům v osobní i pracovní sféře, vede kurzy asertivity a také skupiny pro rodinné příslušníky závislých. Více o jeho osobě a práci naleznete na www.janjilek.cz. Jeho knihy si můžete zakoupit ZDE.

Jestliže oni zachránci nic nemají, hledají stejně jako závislí, viníka. Viník je v okolnostech, nešťastném dětství, tragedii, nepochopení terapeuta, který chce příliš mnoho, trvá na detailech, jež jsou nepodstatné. Viděl jsem mnoho manželek, které obviňovaly ze selhání instituci, která chtěla na jejím manželovi jednoduché dodržování řádu, o kterém ona byla přesvědčena, že nikdy nic takového neudělá. Nikdy jej nezkusila vyžadovat.

Maminky, jež byly ponižovány svými syny, najednou slyšely, že jejich synům říkám: „Jak se chováš ke své matce? Zabrzdi hochu, zabrzdi.” A on zabrzdil, dokonce se matce omluvil. Nebohá matka neměla starost o chování syna ke své osobě, ale o chování moje, zda se k němu chovám dostatečně mile a vstřícně.

Takovým maminkám klidně a rád vysvětlím, že příliš laskavé zacházení s klienty, a tím méně se synáčky, nevede k žádoucím výsledkům. V žádném případě si prostě nemyslím, že by se její synáček měl tak k ní chovat a tím méně už hodlám dopustit takové chování ke své osobě. Maminka mi začne vysvětlovat, že z něho chtějí vychovat osobnost, která bude asertivní a bude se umět prosadit a říci svůj názor. Což hezká představa to je, jenže, on žádný názor nemá, jen z něj mluví hulvátství, co nemá s asertivitou nic společného. Mnozí zachránci, hlavně matky, si pletou projevy závislosti, jako je sobectví, pýcha, bezohlednost, za jakýsi projev originality plus asertivity. A pak jsou překvapeni tím, jak jinak se jejich drazí chovají, když se dostanou pod tlak života, reprezentovaného odmítnutím okolí jejich hulvátského, závislostního chování.

Jenže vidí a nevěří, mají za to, že ono odmítavé chování, vyžadující respekt a jistou míru úcty, je pro jejich zachraňované dlouhodobě neudržitelné. V jistém případě mají pravdu, protože oni sami nemají kázeň ani vytrvalost ono chování vyžadovat. V tom spočívá ono „kouzlo” spoluzávislosti. Buď postupné převzetí všech povinností nebo už rovnou nedopuštění toho, aby nějaké on/ona měli. Takhle se mnohdy chovají i lidé, kteří nejsou příbuzní, ale jsou přesvědčení o své dokonalosti a neomylnosti. Tím pádem neunesou chyby druhých lidí, dostanou se ke svému údivu do situace, kdy úpí pod tíhou převzatých závazků za závislého a vlastně tak oni sami se stávají spoluzávislými a hovoří podobně jako ti závislí, že nemají problém, problém jsou ti druzí, kteří jim sabotují jejich úsilí.

Zachránci, právě tím jak se angažují, utvrzují zachraňované, že se vždy najde někdo, kdo se o ně postará. Vytvářejí tak v mnohých i přesvědčení, že přijetím pomoci, prokazují poskytovateli laskavost, za kterou on jim musí být vděčný. Tímhle způsobem se chovají mnozí i po vstupu do terapie. Jsem tady, zachraňte mě a budte rádi, že mě vůbec smíte zachránit, že smíte plnit své poslání. Zachránce, který tohle chování a jednání neutne včas a rázně, se posléze nestačí divit nad drzostí zachraňovaných a stupňováním požadavků. Konečně přísloví podej prst a chce celou ruku je nepřesné. Podej prst a uvaž si na nohy kotvy, nebo tě shltne i s botama.

Pamatuji se na jednoho bývalého pacienta, který se stal zachráncem svých bližních závislých. Ze začátku sem tam nějaké peníze, potom je ubytovával ve svém bytě, protože sám bydlel v chatě na své zahradě, kde mu bylo lépe. Ubytovaní zpočátku platili řádně nájem, jenže jak šel čas, mizela chuť k další terapii a napřed se rozjel jeden. Toho ti dva odvezli na detox, kde strávil několik dní a oni byli plni pýchy, jak ho zachránili. Po čase zase chlast a to už se k němu přidal druhý. I tohle se na nějaký čas zdařilo zastavit. A jestli čekáte happy end, tak zbytečně.

Nakonec byt vybydleli, zařízení prodali a ještě vyhořeli. Milého dobrodince stála ona dobročinnost dvě stě tisíc. V roce 1994. Dlouho mi vyčítal, že jsem ho řádně nevaroval. Varoval, jenže pro něj jsem byl tehdy blb, co sám chlastal a jen ze sebe dělal moudrého. Už tehdy jsem zastával názor, že některé lidi je třeba nechat (po předchozím upozornění) poučit se. Školné je sice dražší, ale zase škola života je kvalitní a bezchybná. Inu žáci, co nedávají pozor při vyučování, musí opakovat lekci. Někteří několikrát.

Jako ona maminka, která dala svému feťáckému synkovi byt a ten si do něj nastěhoval jiného svého známého. Oba abstinovali. Když jsem projevil nespokojenost s tímhle řešením, tak jsem se dozvěděl, že jsem nelida, co má v hlavě jen pravidla, která samozřejmě pro jejího syna zas až tolik neplatí, protože on je úplně jiný, zcela výjimečný. Ještě jsem vlastně nepotkal matku feťáka, který by na tom nebyl lépe, než ti ostatní, nebyl lepší, než ti ostatní, pouze měl smůlu, že se chytil těch špatných a neslušných. Ale to je obecně asi úděl nás rodičů, co vidíme své skvělé děti, na rozdíl od těch ostatních parchantů.

Takže jsem byl nelida, co neměl srdce, tohle celkem unesu a čekal jsem. Kdo si počká, ten se dočká. Dopadlo to mizerně, ten co byl na podnájmu se sice rozjel, ale nějak to včas zastavil, jenže synáček, kterého matinka vedla k lidumilnosti, už ne. Nakonec se předávkoval. Je docela možné, že by k tomu došlo i tak, ale v takovém případě si zachránci skutečně koledují mnohem a mnohem více, než je obvyklé.

Problém je v tom, jak už jsem řekl, že přátelství a nebo příliš důvěrný vztah, činí dva závislé po dost dlouhou dobu velmi zranitelné. Ustát recidivu a pokusy o následnou záchranu jsou velmi obtížné. Proto třeba závislá sestra, která se pokouší zachránit pijícího bratra, má mnohem těžší pozici, než příbuzní, kteří závislí nejsou. Navíc, abstinující závislí, pokud nejsou stabilizovaní a neprošli následnou terapií, si zachovají mnohé prvky z chování závislého a podle toho také jednají.

Obhajoba, obrana, vysvětlování, obviňování, útoky - takto komunikují závislí lidé, když se cítí v sebemenším ohrožení. Na informaci o svém chování reagují jako na útok a na nabídku konzultace jako na něco, co je ponižuje. Stejným způsobem se choval i onen bývalý klient, který potom přišel o dvě stě tisíc. Zlehčování, pohrdání, odvolávání se na svou zkušenost s abstinencí. A výsledek?

Buď fit

Zachránci a nezachránění (5)

Diskuze

NEJČTENĚJŠÍ

BAZAR

Halenka

Z PORADNY

Poslední dotazy:

NOVINKY

PŘIPRAVUJEME