Jdi na obsah Jdi na menu
  

Zachránci a nezachránění (1)

29.03.2009 l Jan Jílek

První pokračování série článků psychoterapeuta Jana Jílka o spoluzávislosti.

Jan Jílek je psychoterapeut, který se specializuje na zvládání zátěžových situací. Pracuje s lidmi závislými na alkoholu, drogách a hazadní hře, věnuje se mezilidským vztahům v osobní i pracovní sféře, vede kurzy asertivity a také skupiny pro rodinné příslušníky závislých. Více o jeho osobě a práci naleznete na www.janjilek.cz. Jeho knihy si můžete zakoupit ZDE.

Reakce čtenářů na některé moje články na webu vedly ke vzniku tohoto seriálu o spoluzávislosti. Pokusím se v něm dotknout přesně aspektů, které vedou závislé a spoluzávislé ke ztrátě paměti, obviňování okolí ze lži, lability, etc.. Už jsem mnohé nakousl ve své knize „Spoluzávislí a nešťastní.” Zde se mohu dotknout věcí víc a podrobněji, protože nejsem limitován penězi, tiskárnou a dalšími nutnými věcmi, které jsou potřeba k vydání knihy.

Lidé, kteří se dostanou do střetu se závislostí, se chovají velmi často zmateně. I přesto, že jsou třeba sami abstinující závislí. Dělají věci, které jsou proti nim, poskytují pomoc, která se nakonec obrátí proti nim. A co víc - ještě v případě, že je varujete aby to nedělali, vám řeknou, že jste je nevarovali, případně varovali málo, nebo varovali nesrozumitelně. Tohle zažívám dnes a denně. Mohu já a nebo celý tým varovat pacienty, aby si mezi sebou nepůjčovali peníze, věci, nezaměstnávali se, nestýkali se mimo terapeutické aktivity, nesázeli na přátelství v léčebně navázané. Nakonec udělají to, před čím se je snažíme varovat a výsledek? Útěk s půjčenými věcmi na propustku, vybydlené byty, pronajmuté kolegům terapie a jiné podobné lahůdky.

Mohu varovat, varuji ze všech sil a stejně, jako když hrách na stěnu házím. Uslyší mé varování tak jeden dva z nich. Ze šestadvaceti lidí v komunitě. Musejí projít trpkou zkušeností být okraděni, podvedeni těmi, o kterých z jistým pathosem vykládají, že jsou na stejné lodi. Stejně tak mohu vykládat na webu všem lidem jak probíhá závislostní chování toho či onoho druhu a nakonec se vždy najde někdo, kdo ono chování praktikuje, protože nemá důvěru v to co říkám. A pokud později chování změní, vykládá buď, že jsem idiot, který mu nic neřekl a on na to přišel sám, případně si sype popel na hlavu, jak byl strašně hloupý, že mě neposlechl.

Ani jedno z těchto tvrzení není blízko realitě. Je výsledkem závislostního a spoluzávislostního chování, které vede tyhle lidi, kteří pokud neprojdou terapii závislosti případně spoluzávislosti, do extrémních závěrů. Jeden ze znaků těchto extrému je hledání viníka. Viník se hledá všude jinde než u sebe.

Viník je terapeut, maminka, milenka, prodejce drog, výrobce alkoholu atd. Nikdy není viník v tom, že se chovám nepatřičně. Závislí vytvářejí vždy sebeobraz, který má extremní znaky. Bud naprostá dokonalost nebo naprostá špatnost. Nikdy nic mezi tím. Týká se to i těch, kteří dlouhodobě abstinují a neprojdou následnou terapii po ukončení ústavní léčby. Ti žijí v přesvědčení o své dokonalosti, neomylnosti a nikdo jim nebude nic vykládat. Bloudi. Nebo stále vzpomínají na minulost, hrabou se v ní a žijí ve strachu, kdy se jejich minulost k ním vrátí. Další bloudi.

Z těch výše uvedených znaků je ona dokonalost celkem někdy dost zrádnější, protože vede člověka ke konání věcí, které jsou mimo jeho možnosti. Přeceňují se. Příklad: Kamarád s nímž byli na léčení jim zavolá, že je v problému. Pije, fetuje, nebo hraje. Mnozí okamžitě začnou organizovat záchranou akci, která spočívá například v tom, že jedou pro něj do hospody, odkud jim volá, vytáhnou ho, odvezou domu, tam do něj do rána hučí. Ráno ho odvezou na detox. Pokud ho tam neodvezou v noci.

Mají-li smůlu, narazí na lékaře, který jejich „kamaráda, kamarádku, příbuzného” přijme. Většinou cíl jejich záchranné akce (nechce se mi psát výstižnější slovo "oběť") do rána vystřízliví, dá revers a odchází namíchnutý, že se ho zase pokusil někdo dát do blázince. Někdy se ona záchranná akce povede, pravda. Ale jen někdy a to je málokdy. Oni zachránci sami se vystaví riziku problémového prostředí a společnosti. Jedna věc je situace, kdy jde o život, druhá, kdy onen zachraňovaný páchá to co páchal léta a je v situaci, do které se dostal vlastním přičiněním a rád.

Opakuje-li se několikrát ona situace, zachránci se otráví, řeknou slova, v nichž se to hemží výčitkami o nevděku, neochotě a oznamuje se definitivní konec. Oni sami zažijí obrovské zklamání, někdy se rozjedou natolik, že upadnou do recidivy i oni. Zachraňovat kohokoliv závislého je značně náročná operace, která většinou končí neúspěchem.

Pisatelka jednoho komentáře přesně tohle ve svém mailu bratrovi udělala. Výtky, výčitky, obviňování. Nedala na informaci, že on sám není v ohrožení života víc, než byl kdy předtím, že je v jeho možnostech najít pomoc. Nakonec vyhledal i mě on sám. Dala mu číslo, zavolal mi a přišel. Odešel s tím, že se ozve. I to udělal. Ukázalo se, že můj předpoklad, že je v jeho možnostech se zachránit vlastními silami a vyhledat pomoc, je přesný. Ona pisatelka jeho schopnostem neuvěřila.

V tomhle je totiž přesně rozdíl člověka, který je v odstupu, vědom si svých možností a schopností, od člověka, který má o sobě velké mínění a malou dávku schopnosti unést tak zátěžovou situaci, jakou je záchrana pijícího bratra. Není trénovaná. Mohu vědět jak se plave, ale pokud nemám trénink týkající se nejen plavání samotného, ale i postupného otužování, abych vydržel i plavání ve studené vodě, jsou mi vědomosti celkem k ničemu. Navíc, pokud nejsou dostatečné, mě vedou jen mizerným výsledků, které končí mnohdy při zachraňování tonoucího ve studené vodě k utonutí obou.

Co z toho vyplývá? Závislostní a spoluzávislostní chování se vyznačuje popíráním skutečnosti, nízkým odhadem vlastních možností, přeceňováním, obviňováním okolí, výtkami druhým lidem na základě představy o omezování vlastní moci, pohrdáním zkušeností jiných, sebeobelháváním, obviňování z nedostatku vděku, přehnaným pečováním, naprostou ignorací skutečných potřeb, manipulace druhých k životu a chování podle svých představ.

Takže jsme si na začátek udělali malý přehled a budeme pokračovat v dalších částech. Nebude to moc hezké čtení, mnohdy nebude ani povinně optimistické, jak bývá zvykem v některých druzích terapie a literatury, ale bude zcela na zemi a realistické. Se vším všudy.

Diskuze







CAPTCHA Image


[ Jiný obrázek ]


Marcela Pacanová - 30.05.2010 - 01:05 [ reagovat ]

Dobrý den, chtěla jsem se zeptat,jestli existuje typ jogy na léčení nespavosti. Děkuji Marcela

NEJČTENĚJŠÍ

Fyzioterapie Fitnessie

BAZAR

Halenka

Cena: 70 Kč Detail

Další inzeráty z bazaru

Z PORADNY

Výživa

Miroslava Vošická - osobní trenérka a spolumajitelka firmy TRENÉR FITNESS s.r.o

www.trener-fitness.cz

Poslední dotazy:

NOVINKY

PŘIPRAVUJEME


Bud fit - Copyright 2007 || odkazy