Jdi na obsah Jdi na menu
  

Chlap

01.08.2008 l Jan Jílek

Pátá ukázka z knihy psychoterapeuta Jana Jílka Ze závislosti do nezávislosti (spoluzávislí a nešťastní).

O autorovi

Jan Jílek je psychoterapeut, jehož doménou je zvládání zátěžových situací. Pracuje s lidmi závislými na alkoholu, drogách a hazadní hře, věnuje se mezilidským vztahům v osobní i pracovní sféře, vede kurzy asertivity a také skupiny pro rodinné příslušníky závislých. Více o jeho osobě a práci naleznete www.janjilek.cz.

Knihu Ze závislosti do nezávislosti si můžete objednat ZDE

Chlap

Ve filmu „V pravé poledne“ je scéna, kdy bývalá milenka šerifa říká jeho pomocníkovi, který jí vyhrožuje ztrátou své přízně v případě ohrožení asi toto: „Jsi hezký chlapec, Harry a máš pořádně široká ramena. Ale Kane, Kane je chlap.“ Vzpomněl jsem si na tuhle větu dnes, když jsem vzpomínal na Jindřicha.

Jindřich byl můj pacient. Obtížný pacient, vzpurný, chytrý, skvěle racionalizující. A Jindřich byl můj kamarád, a nakonec i učitel. Umřel v roce 2005. V září. Tehdy se se mnou z nějakého důvodu opět rozešla Justýna a do toho zemřel Jindřich. Vlastně jsem to čekal dva roky. Měl rakovinu plic. Byla to pro mne blbá doba. Jindřichovi jsem mluvil na pohřbu. Požádala mě o to jeho dcera. Mluvit na pohřbu pro mne byla nová zkušenost. Zjistil jsem, že je to jedna z činností, které si mohu zkusit a nemusím je opakovat.

Na tom pohřbu, vlastně na mši, která byla za Jindřicha sloužená, jsem to nedoříkal. Utekl jsem, protože jsem se musel schovat do lavice, abych se tam nerozbulel. Stejně jsem se rozbulel, ale aspoň jsem nikomu nedělal kino. Tak si říkám, že bych aspoň něco málo z toho, co jsem onehdy neřekl, mohl říci tady.

Jindřich byl docent, překladatel, učitel a opilec. Abstinující opilec. Setkal jsem se s ním v roce 1997, když jsem se vrátil z Anglie. Moc rád mě tehdy neměl a jako většina pacientů mě považoval za pitomce. Konečně to mě neuráží, jelikož se někdy jako pitomec chovám. I když v blázinci si dávám větší pozor. Věčně rebelující, věčně diskutující Jindřich. Tak si ho z té doby pamatuji. Ale přeci jen bylo vidět, že o mnohém přemýšlí. Myslelo mu to. Dámy ho neměly moc rády, protože byl věčný rebelant. V předepsaném čase skončil léčbu a abstinoval. Až do smrti. To se stává, že většinou hodní chlapci ne a tihle „páskové“, ti ano. A že „měl důvod chlastat“!

Jindřich byl chlap. V tom nejlepším slova smyslu. Znal jsem hodně chlapů, ale málo jich bylo jako on. Jednoho dne se zbláznil. Doslova. Jen tak. Škodolibí jazykové tvrdili, že to má z toho, že přestal chlastat. Ale zřejmě to byla nějaká latentní psychóza. Prošel znovu blázincem, dál abstinoval, dál se potýkal s nepřízní života. Být abstinující alkoholik
a blázen není nic moc. Jeho výrazně mladší partnerka se s ním rozešla. On u ní bydlel a ona mu zvesela chlastala doma. Zajímavá kombinace. A hodně osamělý život. Později dostal byt, ale moc ho neužil.

V roce 2001 jsem se s ním potkal Na Poříčí. Šel na „AA“ a povídá mi: „Tak jsem slyšel, že když někdo abstinuje víc, jak rok má právo si s vámi tykat?“ Říkám mu že jo, že je to tak. Tak jsme si začali tykat. Po nějakém čase se ozval, jestli by ke mně nemohl chodit na individuál a na skupiny. Byl jsem rád. Potřeboval jsem někoho jako on do skupiny
naprostých začátečníků. Dělal tam dobrou práci. Chodil na individuál a tam jsem objevoval všechny potíže. Dokonce jsem zjistil, že se znám s jeho dcerou, která u nás byla kdysi jako stážistka.

Jeho děti k němu kvůli jeho minulosti nijak zvlášť nelnuly. Měly důvod, jak už to u dětí alkoholiků bývá. Vzpomínám si, jak jeho dcera přišla za mnou, když se dozvěděla tu blbou zprávu o tátově nemoci a bezradná se ptala, co dál. Nedivil jsem se jí. Léta se nestýkali a najednou jí táta umírá. I ona se svým bratrem museli projít kus cesty k Jindřichovi. Při tom setkání mě nenapadlo říci nic chytřejšího než: „Co dál? Co by, pohřbíte ho a opláčete. Nic jiného.“ Kupodivu se vzpamatovala. Nakonec udělala, jak jsem jí řekl. Pohřbila ho a oplakala.

Jak už to bývá, jeho blízcí si pamatovali minulost a přítomnosti mnoho nevěřili. To se jednoduše stává. Je to daň, kterou alkoholici často platí za svou minulost. I já platím podobně jako on. Ukázalo se naštěstí i pro ně, že něčemu někdy lze věřit a že je dobré věřit.

Rozuměl jsem jeho potížím s rodiči, s bývalými partnerkami. Prožil jsem s ním smrt jeho bratra, který umřel stejně stejně jako on na rakovinu plic. Čím dál víc jsem si uvědomoval jeho kvality jako člověka a zároveň jsem odhaloval hloubku jeho osamění. Lidem, jež projdou podobným osudem jako on, vlastně moc přátel nezbývá. Psychotici i ti zaléčení, bývají nejosamělejší lidé na světě. Měl naštěstí aspoň ty, s nimiž se stýkal na tom, čemu se říká „doléčovací aktivity“, a potom kolegy a kolegyně. Chodil za mnou každý týden, chodil na individuál a na asertivitu. Jsem dnes rád, že jsem mu mohl aspoň něco málo poskytnout.

Díky němu jsem si také uvědomil bídu českého vysokého školství. Člověk s jeho vzděláním měl plat téměř jako nekvalifikovaná síla. Byl mi bližší a bližší. Pak jsem najednou onemocněl. Po dvaceti pěti letech zdraví. Byl mezi těmi, kteří za mnou chodili do nemocnice a pokoušel se mi pomoci zvládnout strach z rakoviny, který jsem v té době prožíval. Zápal plic, jímž jsem onemocněl, byl tak náhlý a prudký, že bylo podezření na nádor.

Tehdy jsem byl skutečně vděčný za každé slovo podpory a naděje. Jindřich byl mezi těmi, kdo mi jej poskytli. Později, když se to vyloučilo a mně se značně ulevilo jak na těle, tak na duši, jsem si uvědomil, co i on pro mne udělal. Strach jsem měl tehdy veliký. Najednou jsem si uvědomil, že také mohu skutečně umřít a to v relativně dost krátké době.

Potom to přišlo. Jednou jsem skončil program s pacienty a šel jsem k sobě. Na chodbě u sesterny vidím stát Jindřicha a říkám mu: „Jindro, ale ty máš přijít až zítra.“ Kouká na mě a s klidem v hlase mi povídá: „Našli mi nádor na plících, poslal jsi mě k doktorovi a on mě poslal na rentgen a je to nádor.“ Poslal jsem ho za doktorem, protože se mi nelíbil jeho věčný kašel. Zůstal jsem jako opařený. Najednou jsem mu
rozuměl ještě víc, vzpomněl jsem si na svůj strach a pochopil jsem, co asi prožívá. Prognóza byla mizerná. Operovat to nešlo.

V té době, během těch dvou let, které mu zbyly, i přestože měl prognózu na dva měsíce, mi ukázal, jak se dá využít čas k životu. Smířil se s dětmi, vykonal cestu do Francie, kam se léta chystal a udělal si docenturu. Podrobil se nějakému výzkumnému programu složeného z chemoterapie a ještě něčeho. Chodil dál na skupiny a na individuály. Tam svým chováním a svým přístupem dělal službu lidem, kteří se tváří v tvář jeho údělu museli nad sebou zamýšlet mnohem více. Stal se autoritou.

Občas měl naději, že se nádor zmenšuje. Potom to začalo metastázovat a už moc naděje nebylo. Už jsme nedělali terapii, chodil jsem za ním jako kamarád a povídali jsme o všem možném. Učil jsem se od něj snášet strach ze smrti. Nevím, jestli jsem se to naučil, ale snažil jsem se. Co jsem ho znal, žil jako chlap a umřel jako chlap. Bál se, ale přesto hleděl životu i smrti do tváře. Se vším tím strachem.

Tak bych ti chtěl Jindřichu říci, co jsem nebyl schopný v tom kostele. Na začátku jsem si nemyslel, že by jsi mohl být pro mne nějak užitečný. Ukázalo se, že jsem se jako mnohokrát v životě mýlil. Naštěstí. Měl jsem tě rád jako mužskýho a jako kamaráda. Občas si na tebe vzpomenu, když se mi nevede, a říkám si, co bys mi asi řekl. A slyším to. Tak se měj. Neměl jsem moc kamarádů, jako si byl ty.

Diskuze







CAPTCHA Image


[ Jiný obrázek ]


jarka mikitkova - 18.01.2010 - 14:32 [ reagovat ]

Váženy pán Jílek, vašu knihu som prečítala jedným dychom, študujem sociálnu prácu, a táto tematika vo vášej knihe je zobrazená tak realne, že všetky ktoré som prečítala pred tým,boli len slabým odvarom dnešnej reality. Ste super autor, život nás formuje a každy si hľadame svoje miesto, aj keď to zásadne nie je lahké.Prosila by som vás o jednú informáciu, že v ktorom mieste sídli vaše vydavateľstvo, nakoľko som si dovolila vás citovať vo svojej bakalárskej práci, tak tento detail mi ešte chýba. Ďakujem pekne Jarka Mikitková Svidní

NEJČTENĚJŠÍ

Fyzioterapie Fitnessie

BAZAR

Halenka

Cena: 70 Kč Detail

Další inzeráty z bazaru

Z PORADNY

Výživa

Miroslava Vošická - osobní trenérka a spolumajitelka firmy TRENÉR FITNESS s.r.o

www.trener-fitness.cz

Poslední dotazy:

NOVINKY

PŘIPRAVUJEME


Bud fit - Copyright 2007 || odkazy