Buď fit

Údolí Doubravy

09.08.2007 l Tomáš Miřátský

Nedaleko Chotěboře vytvořila řeka Doubrava kaňonovité údolí se skalními věžemi, divokými peřejemi, vodopádem a kamenným mořem. Turistická stezka vede romantickými místy s výskytem chráněných rostlin a živočichů. Místní skalní útvary jsou vyhledávaným cílem horolezců.

Poloha

Přírodní rezervace Údolí Doubravy leží poblíž Chotěboře (okres Havlíčkův Brod). Začíná pod železniční stanicí v obci Bílek a končí u bývalého Horního Mlýna (rodiště spisovatele Ignáta Herrmanna). Je možné si tůru prodloužit a dojít až do Chotěboře. V Chotěboři i v Bílku jsou vlakové zastávky.

Délka

Samotná naučná stezka měří 4,5 km, překonává výškový rozdíl 83 metrů a je poměrně nenáročná. Výjimku tvoří krátké úseky, kde se jde po kamenech blízko řeky. Při vlhku pak mohou kameny nepříjmeně klouzat. Delší varianta z Chotěboře do Bílku měří asi 10 km.

Mapa KČT

č.46-Havlíčkobrodsko (1:50 000)

Pověst o Čertově stolku

Nejznámější z pověstí, které se vyprávěly o údolí řeky Doubravy, je ta o Čertově stolku. Nad řekou se tyčí štíhlá skála, pod níž je malá jeskyně a v ní údajně bydlel poustevník. Žil skromně a dodržoval všechna pravidla, která mu jeho víra ukládala. Ovšem jednoho dne si ho všiml čert a od té doby nastaly poustevníkovi krušné časy.

Čert si nenechal ujít jedinou příležitost, aby svými kouzly nebohého svatého muže nelákal k porušení zásad poustevnického života. Nabízel mu vybraná jídla, lahodné nápoje a sváděl ho na cestu hříchu. Poustevník odolával, modlil se, ale tušil, že mu čert nedá pokoj. Šel se proto poradit s knězem. „No, synu," řekl kněz, "myslím, že by se s tím něco dělat dalo. Budou Velikonoce, stavím se u tebe." Na Bílou sobotu zapálil kněz svěcený olej, jeho plamenem očadil kousek dřevěného uhlí a na kamennou lavici u poustevny nakreslil tři křížky. Potom poustevníkovi poradil, jak se má zachovat a odešel.

V poledne se opět objevil čert a na kamenném stole bylo rázem prostřeno, jako už tolikrát v minulosti. Ovšem tentokrát poustevník čerta překvapil, když nabídku přijal: „Dobře, vezmu si, ale nechci jíst sám. Sedni si tady naproti a budeme hodovat spolu." Čert zajásal a rychle si sedl na lavici. V tu chvíli to zasyčelo, čert zařval, až se okolní skály zachvěly, vyskočil a byl ten tam na věky věků. Sedl si totiž na ty tři posvěcené kříže.

A poustevník žil od těch dob klidně a spořádaně a když na něj přicházelo pokušení, podíval se nahoru na skálu a hned ho všechny choutky přešly