Buď fit

Flamenco

22.02.2009 l Centrum Tance

Divoký a plný vášní, ale zároveň elegantní a důstojný je tanec flamenco, jehož kolébkou i současným centrem je Andalusie na jihu Španělska. Flamenco není ale jen tanec, ale také hra na kytaru a zpěv, které mohou být i pomalé a melancholické, podle tohoto, zda vyjadřuje radost, hněv, lásku či bolest.

Historie:

Kolébkou flamenka je jihošpanělská Andalusie. Po několik staletí se zde mísily kultury křesťanská, židovská, cikánská a arabská. Posledně jmenovaná dala asi tomuto fenoménu i název, odvozený od "fellah mengu", což znamená "venkovan bez půdy". Právě chudí Andalusané, většinou Cikáni, se stali někdy v 15. století "otci" flamenka, když jím původně v úzkém rodinném kruhu vyjadřovali své pocity. Jejich písně byly často smutné až tragické a vyprávěly o těžkém životě, nešťastné lásce, zradě i smrti.

V polovině 19. století začaly vznikat specializované kavárny, kde se rodili první profesionální zpěváci flamenka. S cílem co nejvíce tento žánr zpopularizovat se přidávaly operní a divadelní prvky, až bylo pravé flamenco počátkem 20. století zatlačeno do pozadí. Teprve v 50. letech se ve Španělsku podařilo oživit pravé flamenco.

Širšímu mezinárodnímu publiku zpřístupnili flamenco
v 70. letech mj. tanečník Antonio Gades, filmový režisér Carlos Saura (Krvavá svatba či Carmen) a také nejznámější flamenkový kytarista Paco de Lucía.

Vedle důtrazu na tradici flamenco také postupně začalo vstřebávat vlivy ostatních hudebních stylů, kombinuje své prvky s popem, rockem, jazzem, brazilskou hudbou, reggae či hip hopem.

Tance flamenka:

Každá ze složek flamenka může mít několik forem - hlubokou a smutnou (jondo), střední (intermedio) a lehkou a veselou(chico). Tanec bývá doprovázený dupáním, tleskáním a luskáním prsty i klapáním kastanět.

Sevillanas
- Nejrozšířenější tance, jsou ve třídobém taktu. Hudební struktura je pevně daná. Původně párový skupinový tanec má dnes jako ostatně všechny tance mnoho podob v závislosti na interpretovi a na jeho dovednosti. Tančí se s kastanětami i bez nich.

Tangos
- Velmi efektní tanec, jehož rytmus pochází z Jižní Ameriky nebo Afriky. Jeho struktura je volnější. Je zemitého charakteru, snese větší dávku improvizace. Jeho název se plete se známým společenským tancem ze skupiny latinskoamerických tanců.

Bulerias
- Velmi rozšířený a populární tanec stylu flamenco, je živého a veselejšího charakteru, s cikánskými elementy. Často je v něm prostor pro improvizaci zpěváka i tanečníka. Je velmi moderní, oblíbený a pro začínajícího tanečníka také náročný, proto se s tímto tancem seznamují při výuce až pokročilejší tanečníci. Vyžaduje kromě přesné techniky i cit pro formu a výraz.

Alegrías
– Patří mezi nejrozšířenější flamenkové tance a patří svou veselejší povahou do tanců stylu chico.

Rumba - Gitana
- Opět je to tanec veselý, živý a jiný, než známá kubánská rumba. Osvojily si jej cikáni a proto má tato rumba andaluský charakter, etnický šarm a sexapeal. Stejně jako ostatní tance dnes může se tančit jak sólově, tak ve větším počtu lidí, je to otázka stylizace a choreografie. V závěru se často tempo velmi zrychluje.

Fandangos
- jeden z řady nejstarších tanců. Velmi efektní tanec, tančí se i s kastaněntami.

Článek vznikl ve spolupráci s největší taneční školou v České republice CENTRUM TANCE (www.centrumtance.cz)
Foto: archiv Centra Tance.