Jdi na obsah Jdi na menu
  

Sport jsem nenáviděl

28.02.2009 l Tomáš Procházka

Na úvod bych chtěl říct pár vět o mé minulosti, která mi stále připomíná, jak obrovskou změnou v psychice i v přístupu ke sportu jsem prošel.

Do svých 26 let jsem vlastně veškeré aktivity týkající se sportu přímo nenáviděl. Rodiče mě k tomu ani nikdy nevedli, takže jsme od první třídy vesele nabíral každý rok poctivých 10kg a školní lékařka se při pravidelném vážení na začátku školního roku nestačila divit. Dospělo to tak daleko, že jsem v osmé třídě “trhnul rekord” a nabral za jeden rok kil takřka 20 a na konci osmičky jsem vážil 90kg. Finální váha potom byla v prvním ročníku střední školy kdy jsem měl 105kg v mých necelých 16 letech.

Sport jsem nenáviděl a ani kdyby mi šlo o život, tak bych neuběhl ani metr. Každý pohyb, kromě spaní a jídla, mi byl odporný. Ve škole jsem vyhýbal hodině tělocviku jak to šlo, takže jsem jeden rok ani málem nebyl klasifikován, protože jsem byl na hodině pouze dvakrát. Učitel se nade mnou nakonec ustrnul a dal mi alespoň za tři.

Pak jsem nějaká kila shodil, protože moje nadváha začínala být velmi nepříjemná a zdraví škodlivá. Nesportoval jsem ale, prostě jsem pouze přestal jíst a tělo na tuto změnu z prostého obžerství k hladovce muselo zareagovat. Několik kil bylo sice dole, ale bylo vidět, že moje svaly opravdu nikdy neudělaly ani jeden pohyb navíc.

Čas plynul a já jsem se trošku začínal měnit. Tak před šesti lety jsem začal koketovat z myšlenkou,že bych mohl konečně ze sebou něco udělat a že moje tělo by už konečně mohlo připomínat “chlapa”. Tak jsem vyrazil do posilovny, ale dělal jsem spoustu klasických začátečnických chyb. Trénink a strava nebyly vůbec stoprocentní a taky lenost udělala svoje, takže jsem v podstatě ztratil tři roky. To nebylo posilování – spíš bych to nazval jen návštěvami posilovny.

Takže po třech letech, které nepřinesly kýžený efekt jsem si myslel, že prostě dobrou postavu člověk může mít jen za pomocí nedovolených látek. Že prostě všichni „sypou“ a bez toho to nejde. Tak jsem začínal cvičení postupně víc a víc flinkat a začal se víc věnovat návštěvám hospod a barů, kde jsem byl skoro častěji než doma.

Pak ale přišel nečekaný zvrat, který nastartoval můj život zcela novým a jiným směrem. Seznámil jsem se s Lindou - se svojí budoucí ženou - a vše bylo rázem jinak. Moje manželka pracuje jako osobní trenérka fitness. Já jsem sice chtěl zase začít cvičit už předtím, ale lenost vítězila nad odhodláním. S Lindou jsme začali trénink a stravu probírat a hlavně jsem zase začal chodit cvičit a dokonce i běhat a začalo mě to opravdu bavit.

Ale stále to nebylo ono, po návratu z dovolené na podzim 2007 jsem vážil 96 kg se znatelnou vrstvou tuku po celém těle, hlavně v oblasti pasu a břicha. Stále jsem přemýšlel, jak je to možné, že i když cvičím, že pořád vypadám tak bídně. Vše bylo tak trochu zakodováno v hlavě. Říkal jsem si, že když si dám tamhle čokoládu, támhle zmrzlinu a něco sladkého, že se nic nestane, vždyť přece cvičím. Taková jedna pizza mi přece nemůže ublížit. Ale to byl právě velký omyl, který mě tak strašně brzdil. Když jsem si v prosinci 20007 v jedné kabince zkoušel jeansy a viděl přetékající pneumatiku přes pásek kalhot, došlo mi, že když chci ze sebou udělat radikální změnu, tak musím dělat radikální věci. To pravidlo je jednoduché a pravdivé, jen to většina z nás nechce slyšet a nechce si to připustit.

Začal jsem v lednu 2008 s váhou 93kg, ale nemělo to nic společného s nějakým novoročním předsevzetím. Pokud chcete začít musíte hned, hned teď. Když za hodinu půjdete na oběd, dáte si místo obvyklého vepřového s osmi třeba zeleninový salát s přírodním kuřecím plátkem. Prostě musíte začít hned a tvrdě.

Začal jsem a postupně jsem byl na sebe přísnější a přísnější. Pravidelně třikrát týdně jsem cvičil a alespoň jednou týdně jsem běhal. Snažil jsem se přidávat v tréninku na intenzitě, při běhu jsem si pokaždé přidával několik metrů navíc anebo jsem běhal na čas tak, abych se postupně dostal na 45 minut. Po třech měsících jsme začal chodit běhat ráno nalačno, což je si myslím nejlepší způsob shazování převážně tuků. Ráno jsme vstal, dal jsem si silnou kávu, k tomu L-carnitin a šel jsem běhat. Za 40 minut jsem běhával 8 km. Nebo jsem v parku běhal strmé kopce, co nejrychleji nahoru, pak výklusem dolů a ihned zpátky sprintem nahoru, zhruba 30minut bez přestávky.

Doma jsme neměli váhu, takže já jsem se více soustředil na to, jak moje postava vypadá v zrcadle a hlavně abych spálil co nejvíc tuku a ne svalové hmoty. Dřel jsem opravdu tvrdě, tréninky v posilovně jsme navýšil na 4 týdně, kde základem byly poctivé a tvrdé cviky jako dřepy, mrtvé tahy, tlaky na prsa a ramena. Myslím, že pokud při shazování cvičíte pouze na kladkách a vysoké počty opakování, budete taky ztrácet svaly, ale na každého funguje něco jiného, proto já jsem se držel základních cviků, které jsem doplnil o cviky s jednoručkami. Ale popis tréninku by vydal minimálně na další článek.

Hlavně je však důležité být na sebe přísný ve stravě. Já si myslím, že mnohem těžší je se do dobré formy dostat, než si jí udržet. Jak jsem se rozhodl, že skoncuju se svojí tučnou a měkkou postavou, definitivně jsem vyřadil všechna nezdravá jídla ze svého jídelníčku. Prostě byl jsem radikální a na různých rodinných oslavách jsem rezolutně odmítal veškeré dorty a sladkosti, brambůrky, oříšky a také alkohol. Byl jsem tak radikální,že bych si nevzal ani třeba jeden oříšek...:-) Pokud jsem chtěl zvítězit sám nad sebou nad svou leností a neustálým alibismem, že „jeden kousek mě přece nezabije“, tak tato přísnost byla na místě. Takže když jsme na takovou akci šli, já jsem si doma uvařil třeba brambory s kuřecími prsy na vodě a zeleninou. K tomu jsem si ještě vzal proteinový nápoj a plechovku tuňáka s celozrnným chlebem, protože pokud chcete zhubnout, nesmíte být jak víc 3 hodiny o hladu, protože pak si tělo začne tuky naopak skladovat.

Pokud to opravdu se změnou svých návyků myslíte vážně, je nezbytné být důsledný. Vím, že přijdou chvíle, kdy vám ostatní říkají „jen si vezmi jeden kousek nevadí“. Ale to jsou právě chvilky, na kterých záleží. Právě tyto maličkosti vás ve vašem snažení vrátí opět o několik kroků zpět. Je úžasné, že my si i v tomhle perfektně rozumíme s manželkou, takže jíme víceméně stejná jídla a stejná jídla si vaříme. Máme oba stejné cíle, takže je to samozřejmě mnohem lepší, než kdyby jeden tuto stravu nedodržoval.

Takže i když jsem dokázal zhubnout a zpevnit svoji postavu a svaly, u zdravé stravy jsem vydržel. Snažím se nikdy nezapomínat na tvrdou dřinu v posilovně, kterou bych pak zbytečně mařil. Je přeci škoda, když už máte postavené základy, je zbourat a zase pak znova začínat.

Dokázal jsem za 8 měsíců shodit 15 kg a myslím, že z větší části to byly opravdu tuky. Prostě poctivá a tvrdá práce se vyplatí a pokud šidíte a podvádíte, tak jen sami sebe a nikdy se k vámi požadovanému výsledku nedopracujete. Pokud chcete rapidně zlepšit svoji postavu, musíte rapidně zlepšit všechno, celý svůj přístup. Zvítězíte ale sami nad sebou a to je vítězství ze všech nejcennější.

Tím jsem samozřejmě s cvičením neskončil. Cvičím dál a o to víc mě to baví, protože poprvé v životě svoje svaly taky vidím. Teď se snažím nabírat zlehka a převážně čistou svalovou hmotu. Za to, jak nyní vypadám, vděčím svojí důslednosti, pevné vůli a striktnímu dodržování základních pravidel. Ale také svojí manželce, která by vždy byla velkou oporou, vždy se mně snažila podporovat a dodávala mi odhodlání, když se mi ne zrovna dařilo.

Diskuze







CAPTCHA Image


[ Jiný obrázek ]


Karolina - 02.03.2009 - 09:25 [ reagovat ]

Děkuji za článek. Je velmi inspirativní. Je obdivuhodné, jakou má Tomáš pevnou vůli. Držím palce a zkusím se inspirovat jeho přístupem. Díky K.

Míra - 02.03.2009 - 14:20 [ reagovat ]

To je hodně slušnej pokrok.Docela mě tenhle článek "nakopnul".Rád bych do léta shodil tak alespoň 10kg,ale pořád se nemůžu hnout z váhou dolů.Zkusím víc držet stravu,ale nevím jestli zvládnu být na sebe tvrdej tak jako Tom.:-)Mějte se

Petr - 02.03.2009 - 15:26 [ reagovat ]

Seš frajer!

Petr - 02.03.2009 - 15:28 [ reagovat ]

To jako, že seš fakt dříč!

Elvis - 02.03.2009 - 21:43 [ reagovat ]

Jsi BOREC Tomáši.. jsi pro mne inspirací a totálně na sobě začnu makat. Když jsi to dokázal ty, tak to musím dokázat taky.. Jsi hvězda..

David - 03.03.2009 - 09:46 [ reagovat ]

Velice zajímavý článek,Vaše stránky jsou super.Díky za takovéto příspěvky,které ukazují,že to prostě jde,jen chtít...

alexandra.malirova.@seznam.cz - 08.03.2009 - 08:03 [ reagovat ]

AHOJ A ZDRAVÍM.JE ZAJÍMAVÉ,ŽE ČLOVĚK DOKÁŽE VŠECHNO KDYŽ CHCE.A KDYŽ SE CHCE TAK JDE VŠE.JÁ ZAČALA CVIČIT VE 30 LETECH A PERFEKTNÍ JE,ŽE MĚ KONEČNĚ PŘESTALI BOLET ZÁDA A CÍTÍM SE FIT A OTOM TO JE.....

martin - 09.03.2009 - 21:21 [ reagovat ]

taky jsem začal makat a tvuj članek se mi taky tež lííby

Márty - 11.03.2009 - 09:43 [ reagovat ]

moc pěknej a zajímavej článek,hned mám do cvičení větší chuť:-))dík

Zdeněk - 04.06.2009 - 15:01 [ reagovat ]

Ten článek se moc hezky čte, jen se k tomu jak bylo řečeno dokopat. Rád bych také něco začal dělat, ale mám 24 hodinové šichty a pak tři dny volna, tak je to takové celé rozhozené a člověku se pak nic nechce. Je mi 22 let, měřím 183 cm a vážím 105 kg, už jen tohle samo o sobě je dost zavádějící, lidé okolo si myslí že mi je tak 30 - 35 let ( doufám, že se nikoho nedotku ). Nemohl by mi prosím někdo napsat nějaký jídleníček, kterého bych se mohl držet ? Byl bych za to velice vděčný...

Bára - 07.08.2009 - 21:38 [ reagovat ]

Ahoj..jemi 19 měřím 165cm a vážím 67kg mám hrozné břicho.. taky musím tak 10kg schodit jsi machr..! mno..aspon nejaká inspirace budu tě brat jako svuj vzor moc ti děkuju..!

Natálie - 13.08.2010 - 03:50 [ reagovat ]

Já jsem zhubla 10 za měsíc a bez cvičení. Všechno jde a člověk se k tomu nemusí mučit ;)

NEJČTENĚJŠÍ

Fyzioterapie Fitnessie

BAZAR

Halenka

Cena: 70 Kč Detail

Další inzeráty z bazaru

Z PORADNY

Výživa

Miroslava Vošická - osobní trenérka a spolumajitelka firmy TRENÉR FITNESS s.r.o

www.trener-fitness.cz

Poslední dotazy:

NOVINKY

PŘIPRAVUJEME


Bud fit - Copyright 2007 || odkazy