Jdi na obsah Jdi na menu
  

Zaklínadlo jménem režim

04.04.2008 l Kateřina Procházková-Skůpová

(Ne)znáte to - narodí se vám úplně roztomilé miminko, v porodnici vás naučí, že kromě vaší náruče mu máte dávat i něco k jídlu a suchou plínku. Dalších pár týdnů tedy tyto činnosti střídáte v různém pořadí a intervalech a přitom nevíte, co z toho budete provádět za minutu a co za hodinu. Počkej, na konci šestinedělí už bude mít svůj režim, těšíte se na základě rad starších a zkušených.

Možná někteří rodiče mají tak uvědomělé a koordinované dítě, že se budí, jí a kadí v pravidelných intervalech. Já po pár týdnech teprve vysledovala základní schéma. Když se mimino vzbudí, má hlad. Jestliže nakrmím jeden konec zažívací soustavy, aktivuje se druhý. Poté, co je dítě vzhůru jednu až x-hodin, unaví se a usne. Nejlépe při jídle. A když se vzbudí... má hlad.

Hurá, tuším, co se na mě chystá a můžu se na to připravit. Ale ouha, jakmile dítě zjistí, že vy jste zjistili, rozhodne se "režim" inovovat. Zřejmě z obavy, abyste nezlenivěli. Třeba je schopno šest hodin v kuse nespat. Nebo pro změnu spát devět hodin bez přerušení (asi vám chce dopřát pocit, jaké je to být Dolly Buster - alespoň z poloviny hrudníku). Jindy vyžaduje přísun živin každou hodinu. U prsa stráví tu tři, tu 33 minut a občas i průměrných čtvrt hodiny. Vypravit se po ránu k doktorovi se tak může stát napínavou bojovou hrou.

Ale lepší se to a zlepší se to. Z větší části díky vašim stále se zdokonalujícím se manažerským schopnostem (třeste se, křesla někdejších nadřízených!). Dítě navíc není šifrovací stroj enigma a nestíhá měnit algoritmus svých rytmů a pochodů rychleji, než vy je rozluštíte.

Nejvíc se mi ulevilo, když jsem se od hlídání jakýchkoliv režimů oprostila. Přestala být otrokem poledního spánku, který jsem dříve chtěla dítěti dopřát v podobě několika nerušených hodin snění (které mu většinou zhatilo pouhé čekání ve frontě v obchodě). Nabídla potomkovi kojení, kdykoli dal najevo zájem a na jak dlouho chtěl (vážně se ani po 20 minutách sání netváří, že by mu bylo zle, a jestli si jen dudlá, tak ať - od toho ta prsa má, ne?). Vykašlala se na doporučovaný spánek na čerstvém vzduchu a nechala ho usnout téměř kdekoliv a kdykoliv, klidně v obýváku na koberci.

Nedbala vážně, upřímně a v dobré víře míněných rad, že děti by měly chodit spát v určitý-určený čas a měly by se naučit usínat samy v postýlce. Tedy přesněji - nejdříve jsem jim podlehla v panice, že čtyřměsíční syn usínající večer u prsa už nikdy nezabere bez něj. Tři týdny jsem zkoušela naučit ho samostatné usínání (metoda má dokonce své jméno podle pana Estivilla a spočívá v prodlužování intervalů, ve kterých se vracíte k vřeštící postýlce). Nenaučila - nenaučil se. Znovu jsem děcku nabídla přícuc do usnutí a šťastní jsme byli oba. Od té doby trávíme večery bez usínacího stresu. Vážně osvobozující! Do dvaceti u prsa usínat nebude a kdyby přeci, tak ne u mého.

Jen jestli mi ale všechny ty vychvalované režimy nechybí a nevynahrazuji si to bezplenkovou komunikační metodou. Snažím se sledovat synovy vylučovací intervaly a náznaky a podle toho mu nabízet, aby si ulevil do nočníku. Ale o tom až v nějakém dalším příspěvku.

Diskuze







CAPTCHA Image


[ Jiný obrázek ]


NEJČTENĚJŠÍ

Fyzioterapie Fitnessie

BAZAR

Halenka

Cena: 70 Kč Detail

Další inzeráty z bazaru

Z PORADNY

Poslední dotazy:

NOVINKY

PŘIPRAVUJEME


Bud fit - Copyright 2007 || odkazy