Jdi na obsah Jdi na menu
  

Proč nosíme

31.10.2008 l Kateřina Procházková-Skůpová

Představte si novopečenou maminku, jak si poprvé hrdě vykračuje po ulici se svým miminkem v nádherném kočárku. Babky na rohu se ušklíbají - kdo to kdy viděl, vozit děcko v takové kárce a jestlipak to s tím miminem moc netřese a neklepe? - není divu, že tam brečí! Ty mladý musejí mít pořád nějaké novoty...

Tuhle situaci bychom mohli zažít ještě ani ne před sto lety. Nejedna dnešní prababička si pamatuje, že jí její matka nabízela na novorozence místo kočárku plachetku či chůvku - jak se látkovým pomůckám na nošení dětí někde říkalo. Vození nemluvňat se začalo šířit západním světem teprve za vlády britské královny Viktorie. Do té doby byli malí Evropané a Severoameričané podobně jako miminka z ostatních částí světa nošenci.

Až v 60. letetch 20. století se nošení dětí začalo vracet i do vyspělých zemí a určitě to nebyl krok zpět. Spousta maminek nejenže uvítala šátky či nosítka, která ulevila jejich rukám a umožnila jim volný pohyb v domácnosti i na cestách, ale nadšeně nosila stále častěji i ve chvílích, kdy by ani kočárek nebyl na obtíž. V 70. letech vydala americká novinářka Jean Liedloffová svou knihu Koncept kontinua, ve kterém upozornila na souvislost (nejen) nošení dětí a jejich spokojenosti a štěstí v životě.

Jako těhotná jsem o pořízení šátku na miminko nepochybovala - prostě se mi to líbilo. Pečlivě jsem vybrala a přichystala šátek a asi týden po narození Štěpána jsem začala zkoušet úvazy. Uf! Nejdřív mi to nešlo, byla jsem nervózní a nevrlá a skoro vzteklá, což se odráželo i na potomkovi. Brzy jsem ale našla úvazy, do kterých jsme se zamilovali oba. Štěpán v prvních měsících v šátku okamžitě usínal a já si mohla odpočinout. Nošení mě nadchlo a zakrátko jsem "šátkovala" nejen doma, ale i venku.

Jenže - když jsem si takhle miminko přinesla na hodinu plavání, instruktorka mě upozornila, že tímto způsobem lze nosit děti až od devíti měsíců, jinak to ohrozí jejich páteř. Zalekla jsem se a zkoušela Štěpána uvázat do úvazu naležato. To se mi ale nedařilo a ani on nebyl v této poloze spokojený. A tak jsem v obavě o budoucí zdraví dítěte nošení vzdala a nosila jen párkrát do týdne na chvilku.

Škoda, dnes už o škodlivosti svislých úvazů pochybuji a věřím spíše "německé škole nošení", která svislé nošení s podsazeným zadečkem a hlavičkou podepřenou pruhem šátku dovoluje už od narození. K nošení jsme se vrátili až o tři měsíce později a od té doby nadšeně nosíme, nosíme a nosíme. I manžel a babičky a dědeček.

Proč tedy nosit miminka? Lidské mládě tak je přírodou navrženo! Potřebuje blízkost svého opatrovatele, v šátku se cítí v bezpečí, cítí vaše pohyby, slyší vás a cítí vás. Nošení podporuje správný psychický i fyzický vývoj dítěte (čímž rozhodně neříkám, že by se nenošené děti vyvíjely nesprávně!). Díky pravidelným houpavým pohybům si miminko cvičí smysl pro rovnováhu. Snáze také zvládá tzv. tříměsíční koliku - při nošení se mu nahřívá a jemně masíruje bříško. Správně se mu vyvíjejí kyčelní klouby.

V šátku se miminko cítí podobně jako v děloze, což je důležité nejen pro předčasně narozené děti. Pokud uvážíme teorii chybějícího čtvrtého trimestru těhotenství (lidská mláďata se rodí velmi nezralá, později by ale již nebyla schopná projít porodními cestami), je šátek ideálním prostředím minimálně prvního čtvrt roku věku dítěte.

Nošení svědčí i dospělým - opojná mazlivá blízkost je návyková nejen pro nošence, ale i nosícího. S nošencem se pohodlně cestuje. Snáze se obsluhuje domácnost. Příjemně, pohodlně a rychle uklidní i uspí dítě. Protože "když nenosíš dítě do roka, nosíš ho do dvou", jak říkávala jedna zasloužilá babička. Protože při používání šátků a ergonomických nosítek (ne klokanek!) nebolí ruce ani záda. Pro skladnost a nekonečné možnosti využití šátku (přebalovací podložka, stínítko, houpačka, deka). Marnivě možná i proto, že šátky a nosítka jsou krásné.

Diskuze







CAPTCHA Image


[ Jiný obrázek ]


Jana Šimonková - 04.07.2011 - 15:03 [ reagovat ]

Kateřino, dobrý den,jen jsem nakoukla do vašeho článku a shledávám v něm několik myšlenek se kterými musím souhlasit. Pro dítě je psychocky velmi příjemný kontakt s matkou v období prvních týdnů po porodu. Úvaz připomínající prenatální polohu je skutečně uklidňující plus kontakt s matkou. Bohužel vidím na ulicích i tento úvaz chybně fixující hlavičku, která se dítěti klatí ze strany na sranu, ale matka si přijde IN. Svislý úvaz zatěžujíci osový aparát dítěte by měla matka používat až se dítě samostatně! kvalitně posadí. To bývá v období 9 měsíce. Dítě je touto dobou již velmi těžké aby bylo příjemné jej ještě nosit na vlastním těle. Pobyt v úvazu delší jak hodinu ať správně použitém či nikoli, beztak dítěti vadí v možném pohybu. Z toho vyplývá moje dobře míněná závěrečná rada. Pokud úvaz, tak max do 3 měsíce na nejvýše hodinu. Více zatěžuje jak dítě tak matku. Jana

NEJČTENĚJŠÍ

Fyzioterapie Fitnessie

BAZAR

Halenka

Cena: 70 Kč Detail

Další inzeráty z bazaru

Z PORADNY

Výživa

Miroslava Vošická - osobní trenérka a spolumajitelka firmy TRENÉR FITNESS s.r.o

www.trener-fitness.cz

Poslední dotazy:

NOVINKY

PŘIPRAVUJEME


Bud fit - Copyright 2007 || odkazy